Podobně, jako se odehrál
začátek kopcového mistrovství na okruhu v Mostě, tak i poslední
závod sezóny se jel na okruhu, tentokrát na „novém“ hradeckém
okruhu Czechring. Pro náš tým to byl nejdůležitější závod
sezóny, protože kromě vítězství ve třídě H-1300, které jsme měli
již jisté, tu byla reálná možnost vyhrát absolutní pořadí
z celkových 280 vozů.
Před závody jsme měli plné
ruce práce, jelikož nám motor na Staré Živohošti řekl jasně stop.
Kromě podpálených ventilů bylo nutné opravit kliku motoru a
připravit úplně novou ojnici. Díky mému otci, který motor hravě
složil dohromady, jsem ve středu poprvé nastartoval, ve čtvrtek
jsem trochu zajížděl a v pátek jsme odjížděli směr Hradec Králové.
Po příjezdu na závodiště a
vybudování vlastního zázemí jsme se šli seznámit s místní tratí.
Trať vedla mezi vojenskými hangáry a na mnoha místech byla
vytyčena pneumatikami. Jedna jízda znamenala odjet dvě kola na
tomto okruhu a jelikož se nemusíme zdržovat žádnými svozy, tak
jako na klasickém kopci, ředitelství rozhodlo odjet dva celé
závody za jeden den. Tímto se bojovalo o dvojnásobné body a předem
neměl nikdo nic jistého. Také počasí si přidalo své vrtochy a tím
se adrenalin a nervozita silně stupňovaly.
První trénink se jel ještě
za mokra a trať postupně osychala. To nic ale neměnilo na tom, že
trať byla extrémně kluzká. Vše probíhalo velice rychle a než bych
řekl švec, tak první závod byl u konce. Pro nás to bylo již
čtrnácté letošní vítězství. Pro druhé místo si dojel J.Vosmek a
jako třetí se umístnil J.Hanilec.
Byla to přesně polovina
našeho úspěchu, protože náš největší soupeř v boji o absolutní
pořadí Miroslav Černý zvítězil ve své třídě E1-1400 také, proto na
rozuzlení jsme si museli počkat do konce druhého závodu.
V průběhu tréninku na
druhý závod začalo pršet a v první závodní jízdě už pršelo hustě.
V těchto těžkých podmínkách jsem se nevyvaroval drobných chyb a
třetí místo nebylo zrovna to, co by jsme si přáli. Shodou
okolností byl Miroslav Černý také na momentálním třetím místě a
před poslední závodní jízdou atmosféra silně houstla. Nervozita
stoupala a já stál na startu nejdůležitější jízdy mé kariéry!
Těsně před startem jsem obdržel informaci, že M.Černý skončí
definitivně třetí i po druhé jízdě. Málokdo si může představit,
jak moc je svazující pocit, že jde o všechno, k tomu musím jet na
hranici možností, na mokré trati a nesmím udělat sebemenší chybu.
Pamatuji si, že jsem
projel cílem a rychle zaparkoval v depu. Věděl jsem, že jsem se
žádné chyby nedopustil a rychle jsem spěchal ke stánku
s časomírou, protože tam netrpělivě čekali všichni moji blízcí.
„Je to doma“ zaznělo depem
a momentální nával emocí nedokážu dost dobře popsat. Po celoroční
dřině to byl výsledek z říše snů a jen to podtrhla skutečnost, že
ze sedmnácti výsledků bylo pro nás patnáct vítězných, jedno druhé
místo a jedno osmé.
V depu jsem ještě obdržel
vítěznou koupel v šampaňském a pak už jen zbývalo si dojít pro kov
nejcennější.
K naší radosti se ještě
přidalo první vítězství nadějného mladého jezdce Lukáše Kubíčka a
také skvělé třetí místo mého otce J. Srnského st., který si
zároveň upevnil třetí místo v memoriálu Václava Šlajchrta.
Konec dobrý, všechno
dobré. Tak lze ve zkratce zhodnotit poslední závod sezóny 2011.
Za můj úspěch vděčím a
poděkování patří: všem sponzorům, mému otci, mé rodině, všem
mechanikům, hlavně Jirkovi, který se mnou strávil prakticky celou
sezónu a Mejlovi, který pečlivě udržoval naše webové stránečky a
pokud to šlo, tak fotil na trati. Také děkuji všem, kteří nám
drželi pěsti ať přímo na trati, prostřednictvím webových
stránek nebo
FB.
Pokud se nic
nepředvídatelného nestane, těším se na prvních závodech sezóny
2012 nashledanou.
