závody > komentáře k závodům > kdyně 2010
Tentokrát nás čekal
zatím nejdelší letošní přesun (298 km) z Vrchlabí do Kdyně.
Delší dobu jsme váhali, zda-li se tohoto závodu zúčastníme.
Jedním z faktorů byla již zmíněná vzdálenost a druhým faktorem byl nový
systém jízd. Sčítali se závodní jízdy ze soboty a jízdy z neděle.
Součet všech jízd určil vítěze. Po dlouhém váhání jsme se přeci
jen rozhodli, že tento podnik absolvujeme.
V sobotu ráno se začalo
prvním a zároveň posledním tréninkem. S vědomím, že tento závod
bude velice dlouhý a že na této trati startuji poprvé, jsem tuto
jízdu odjel s patřičnou opatrností. Bohužel hned v úvodu začala
protestovat převodovka. Přestala řadit čtyřka! Z toho neměl žádnou
radost šéfmechanik Mejla, který svou obětavostí ochotně
„degradoval“ (pouze pro tento závod) na post prvního mechanika.
Vyzkoušeli jsme vše, co v danou chvíli bylo možné, ale bez
úspěchu. Výhodou pro nás bylo, že tato trať díky svému profilu
téměř čtyřku a pětku nepotřebovala.
Čekala nás první závodní
jízda. Co se týče převodovky, tak jsem stále čekal nějaký zázrak,
ale marně. Čtyřka prostě neřadila a navíc se z převodovky ozývaly
děsivé zvuky. V této jízdě jsem dojel druhý za A. Muzikantem se
Škodou 130 RS (ztráta 1,8s). V druhé závodní jízdě jsem se snažil
hodně „tlačit“ a hlavně nepoužívat čtyřku. Jízda se povedla a
zvítězil jsem o 1,4s před A. Muzikantem a jeho náskok z první
jízdy jsem téměř smazal. Tento těsný souboj trval pouze do třetí
závodní jízdy. A. Muzikant musel na trati zastavit pro poruchu
převodovky! Dobrá organizace přispěla k rychlému chodu závodu a
tak jsme ještě odjeli čtvrtou závodní jízdu, která se původně měla
jet až v neděli.
Po sobotě jsem tedy byl na
prvním místě, před druhým O. Teyschlem na MINI COOPERU a třetím J.
Vosmekem se Škodou 130 LR. Náskok jsem měl sice dostatečný, ale
díky převodovce jsem klidný spánek moc neměl.
V neděli ráno se začínalo
nepovinným, volným tréninkem . Jelo se na mokré trati, ale za
daných podmínek jsem raději nestartoval a šetřil převodovku. Měl
jsem obavy, aby to přežila. První závodní jízda se jela také na
mokru. Byl jsem si vědom náskoku ze soboty a potřeboval jsem 3x
nahoru. Studené pneumatiky však byly zjevně proti a tak jsem ve
druhé zatáčce vystřihl parádní hodiny. Rázem jsem o polovinu svého
náskoku přišel. V dalších jízdách byla trať téměř suchá a já se
vyvaroval dalších chyb. Převodovka naštěstí také nakonec vydržela.
Radost byla obrovská a všem se nám ulevilo.
Blížící se bouřka ale
nevěstila nic dobrého a tu klobásu jsem si asi měl nechat na
později…! Fofrem jsme vše začali nakládat a v tom to začalo! Během
chvilky teklo po depu 5 cm vody a nám pomalu, ale jistě odplouvaly
všechny věci! Závodní kombinézu jsem ani nestihl sundat a během
chvilky vážila asi 20kg! Jedním slovem jsme se s Mejlou pěkně
zkoupali! Ještě, že nám A. Muzikant poskytl azyl a nechal nás
převléknout v jeho obytném autě. Pršet už nepřestalo a tak pohár
za první místo jsem převzal pod startovním stanem.
Pak už jenom zbývalo těch
necelých 300 km domů, ale s pohárem za první místo a ziskem 40
bodů nám to utíkalo lépe.
Ještě dodám, že opět byl
na trati umístěn radar. Tentokrát na konci startovní rovinky.
Největší rychlosti dosáhl A. Muzikant 88 km/h, druhý čas jsem měl
já 87 km/h a další v pořadí měl 85, 84 km/h….atd.
Další závod jsou
Prachatice, tak uvidíme. Je to opět hrozná dálka, ale pojedeme.
J.S.
SRNSKÝ
sport
team
|
