závody > komentáře k závodům > telnice 2011
Závody v Telnici byly
pro náš tým úplnou novinkou. Na této trati jsem nikdy
nestartoval, přestože se zde již závody pořádaly. Trať dlouhou
2,5km jsem se vydal studovat na horském kole s pocitem, že tímto
způsobem si trať zapamatuji nejlépe. Opak byl pravdou!!!
V polovině trati se mi za úporného šlapání vše začínalo zase
pomalu mazat a jediné, co jsem si přivezl, bylo propocené
tričko. Ještě, že mi náš technický komisař Mirek Pažout alespoň
na dvě jízdy půjčil svou dodávku.
Trať byla velmi technická
se spoustou záludných míst a zároveň velice rychlá. Trať po startu
byla jedna veliká díra, o čemž se přesvědčil v prvním tréninku
nejeden závodník.
Já jsem v prvním tréninku
nijak neriskoval a raději jsem se soustředil na sled zatáček, tak
jak jdou za sebou.
Od samého začátku druhého
tréninku jsem začal trochu tlačit, abych věděl, co si kde můžu
dovolit. Bohužel v devátém úseku ze třinácti se z převodovky
ozvala rána a auto se zastavilo. Auto stálo mimo stopu a tak se
pokračovalo v tréninku. Tak jsem si tak smutnil na mezi a díval
se, jak všichni jezdí kolem mně nahoru, když v tom u mě zastavuje
linkový autobus!? Na zastávce jsem nestál a souvislosti jsem
pochopil, až když z autobusu vyskočil můj mechanik Jirka. Koďas si
přifrčel autobusem…!!! :) Hned se mi zlepšila nálada, ale myslel
jsem, že pro dnešek je se závoděním konec.
Po příjezdu do depa nám
náš „soupeř“ a bezva kamarád Luboš Krameš byl ochotný zapůjčit
alespoň sériovou převodovku. To nám znovu dodalo energii a
roztočili jsme koncert o výměně jedné převodovky během polední
pauzy. Byl to kalup a naše převodovka byla za pár minut venku, což
viděl i zástup přítomných pozorovatelů z řad diváků a jezdců.
Vše bylo ale nakonec
trochu jinak, jak už to tak bývá. Zjistili jsme, že se rozpadla
keramická spojková lamela a že naší převodovce pravděpodobně nic
nebude. Lamela se pouze roznýtovala a nebylo nic jednoduššího, než
jí přenýtovat a rychle vrátit zpět na své místo.
Vše jsme časově stihli,
auto už fungovalo na jedničku. Po dvou rychlých časech jsem již
nemusel nastupovat do jízdy třetí. Zde je potřeba zdůraznit, že se
v sobotu nejeli pouze dvě závodní jízdy, tak jak bývá zvykem, ale
právě tři, z nichž se jedna škrtá. Tu třetí jsem si už užíval jako
divák na trati a mohl jsem vidět na vlastní oči jezdecké umění
mých soupeřů. Měli jsme obrovské štěstí a z beznadějné situace
jsme vykřesali zlato, v které jsme vůbec nedoufali. Druhý skončil
Jaroslav Vosmek, třetí již zmiňovaný Luboš Krameš a tentokrát
bramborový skončil můj otec Josef Srnský st.
Nedělní závod pro náš tým
probíhal poklidněji, i když za námi začal nekompromisní boj o
desetinky. Nejlépe ze souboje vyšel Jarda Vosmek, který skončil
druhý a k naší radosti obrovsky zabojoval i můj otec a skončil
třetí. Tentokrát to nevděčné čtvrté místo si odnesl Luboš Krameš.
Příští závod se jede již
za čtrnáct dní ve Kdyni, tak na přípravu mnoho času nezbývá.
Stejně tak, jako vloni se pojede systémem SUPER RALLY.
J.S.
SRNSKÝ
sport
team
|
